Janouchová Máca

jméno: Marcela Janouchová

Věk: 22

Datum narození: 24.9.1992

Výška: 163 cm

Závodní váha: 53 kg

Offseason váha: 58 kg

„Domovské“ fitko: Fitness Galaxie

Bydliště: Kamenice u Prahy

 

Kdo jsem a jak jsem se k soutěžení dostala?

Jmenuji se Marcela, je mi 22 let a letos v květnu jsem se zúčastnila své první soutěže v juniorských bikiny fitness do 164 cm. Soutěžení pro mě však nebylo ničím novým. Sportu se věnuji po celý život a největší část z něj vyplňoval tanec - akrobatický rokenrol. Ten jsem nejen deset let závodně tančila, ale také sama trénovala. Jak jsem se tedy dostala k fitness?

Čas běžel a měnilo se vše kolem mě. Od tance jsem upustila, věnovala jsem se škole, práci a kila šla postupně nahoru. Vyvrcholilo to v lednu 2014, kdy mi váha ukázala číslo vyšší, než jsem byla schopná akceptovat.

V té době byla mou jasnou volbou americká trenérka Jillian Michaels. Razantně jsem změnila své stravování a odcvičila snad všechny její tréninkové programy, což se osvědčilo. Za pět měsíců jsem zhubla více jak 5 kg.

Jak už to tak většinou bývá, cvičení se stalo mou vášní a cvičení doma u televize mi přestalo stačit. V září 2014 jsem se tedy poprvé vydala do Fitness Galaxie, mého dnes již domovského fitka. Posilovací stroje mi tehdy nic neříkaly, znala jsem je spíš jen z vyprávění a fotek, než že bych s nimi měla nějaké zkušenosti. Potřebovala jsem poradit, proto jsem požádala o provedení po fitku někoho z personálu. Mým průvodcem tenkrát nebyl nikdo jiný než můj současný trenér Jozef "Dodo" Szarka. Během několika dní jsem si koupila svou první permici a seznamovala se s pro mě tenkrát "těžkými váhami". Soutěžení v té době mým cílem nebylo, ale chtěla jsem nabrat svalovou hmotu. I když jsem tomu vůbec nerozuměla, věděla jsem, že jídlo je základ, proto jsem ihned po každém tréninku jedla nějaké komplexní sacharidy s masem. Dodo mou tréninkovou rutinu tenkrát sledoval a jednou na mě zpoza baru recepce zavolal: "Vy se připravujete na nějakou soutěž?" A tak to začalo.

V listopadu 2014 začala má příprava na jarní závody v bikiny fitness. S trenérem jsme do toho šli s tím, že to zkusíme a uvidíme. Šli jsme si pro zkušenosti, které ani jeden z nás neměl, ale bavila nás ta cesta. Prvním krokem bylo nabrání svalové hmoty. Základ jsem měla z rokenrolu, ale i tak nás čekalo hodně práce.

Přehoupl se nový rok a já měla na Tanitě plus 3 kg. Naivně jsem si tenkrát myslela, že je to samý sval. I tak jsem měla radost a nemohla se dočkat "až začneme sekat". Na to jsem si však musela počkat ještě dlouhé tři měsíce. Jelikož jsme nevěděli, do čeho jdeme a co nás čeká, cestu jsme zvolili pozvolna a opatrně. V dubnu mi tedy začaly první lehké sacharidové vlny. S přísnou dietou a absolutními nulami jsme počkali až těsně před závody. Spousta lidí si proto ještě 14 dní před soutěží myslela, že na pódium vůbec nepůjdu. Vždyť nemám s čím!

Den D nakonec přišel. Do Hrádku nad Nisou jsem s celým svým týmem přijela o den dříve, abychom měli na finální přípravy dost času a klid. Večer jsme nanesli první vrstvu barvy a s nohama nahoře čekali, co udělá superkompenzace.

Atmosféra na závodech byla neuvěřitelná. Každý byl připraven předvést na pódiu to nejlepší a já na tom nebyla jinak. V zákulisí jsem do sebe pomalu soukala piškoty se sušeným ananasem a čekala na svou premiéru. Když potom zavolali číslo 12, adrenalin udělal svoje a já konečně stála na pódiu. Ten pocit se nedá popsat. Ta chvíle, kdy se všechny páry očí dívají jen na Vás, lidé tleskají a fandí. To musíte zažít, abyste to pochopili. To je ten důvod, proč každý závodník s radostí přečká těžké chvíle diety, dvoufázových tréninků a superkompenzace. Pódium je pro něj odměna.

Ten den jsem si myslela, že po semifinále pro mě soutěž končí. Opak byl pravdou. Neuvěřitelné se stalo skutečností, když za mnou trenér přiběhl s novinou, že jsem postoupila do finále. Kdyby ale jen do finále. Za týden mě navíc čekala další, pro mě absolutně neplánovaná soutěž. Finále pro mě tedy byla už jen třešnička na dortu. Skončila jsem s neuvěřitelným 3. místem, nabitá motivací a silou udělat za týden na republice ještě lepší formu. A povedlo se!

Vracení se zpátky v čase je věc, kterou musí udělat každý závodník, pokud se chce posunout někam dál. Kdyby mi tenkrát v listopadu někdo řekl, že získám v květnu 3. místo na mistrovství Čech a za týden 2. místo na mistrovství České republiky, asi si zaťukám na čelo. Dnes je však všechno jinak. Za to děkuji svému skvělému týmu, který za mnou stál po celou dobu přípravy, především trenérovi, který mě vedl a říkal mi, co mám a nemám dělat. Samozřejmě rodině a přátelům, kteří vydrželi moje nálady, ale také všem lidem, kteří mě kdy vedli ke sportu.

A co mě čeká dál? V současné době si zvykám na běžné stravování, postupně navyšuji množství jídla a přidávám na trénincích. Na další závodní sezónu chci být lepší a silnější. A kdo ví, třeba svou formu předvedu příští rok na mistrovství Evropy.

 

Úspěchy

3. místo na MČ juniorek 2015 do 163cm

2. místo na MČR juniorek 2015 do 163 cm

domafitIMVusndishemaxbarasbeauty_banneronefit